Existuje u nás nešvar o kterém se moc nehovoří. Zřejmě proto, že za jisté situace jsou spokojeni všichni zúčastnění. Sice na účet pojišťoven, ale jak se zdá, ani ty se hlasitě neozývají. Oč jde? Osobně jsem se s tou situací potkal v polovině devadesátých let. Jel jsem po ulici na Žižkově která byla značena jako hlavní. Z ničehož nic vyjela zprava z vedlejší ulie do mé dráhy škodovka a prásk! Přišel jsem o blatník. Protože jsem jel služebním autem, musel jsem volat hlídku dopravní policie. Přijeli, nafotili a dali hříšníkovi pokutu. Nebránil se a zaplatil. Ke mě se přitočil jeden policista a řekl, že má známého, který mě firemní v krátkosti opraví a navíc poskytne náhradní vůz po dobu opravy. Nic nebudu platit, vše plně hradí poškozenému pojišťovna. Jak opravu, tak náhradní vůz. Dal mě vizitku toho skvělého autoservisu a tou se mám prokázat. Hlídka odjela za jinými nešťastníky dopravních karambolů, my odtlačili auta stranou a začali telefonovat. Autor nehody žádnou vizitku nedostal a tak sháněl pomoc kdoví kde. Já zavolal do autoservisu, popsal jsem co se stalo a od koho jsem dostal kontakt. „Vydržte na místě, za pár minut jsme u vás,” ujistil mě neznámý hlas. A opravdu, nestačil jsem ani vykouřit cigaretu (tehdy jsem byl ještě kuřák) a přijela dvě auta. Jedno bylo odtahové havarijní vozidlo a druhé felicie. Odevzdal jsem vizitku, podepsal nějaký papír, dal na sebe kontakt a převzal klíčky od felicie. Maníci nadzvedli předek mého auta a odjeli, já nasedl do feldy a jel oznámit do firmy nehodu. Za osm dní volali ze servisu, že je oprava hotová a že si mám přijet vůz vyzvednout. Neplatili jsme nic a oprava byla provedená dobře. A tak jsem ani netušil, že jsem se stal jednou z prvních obětí lovců nehod. Jediným nespokojeným z této příhody mohl (a právem) být ten, kdo bouračku zavinil. Dostal pokutu a navíc si musel zřejmě nechat opravit vůz za své peníze.
Od těch dob však uplynulo víc než dvacet let a byznys „lovců nehod” se přetvořil do sofistikovaných podob. Podle pojišťoven dá lovcům nehod svůj podpis ročně deset až patnáct řidičů ze sta. Služba, kterou jim mohou pojišťovny proplatit, je může stát i desítky tisíc. Špatnou zkušenost si ze spolupráce s lovci nehod nedávno odnesla jedna z klientek Direct pojišťovny. „Lovci nehod řidičku oslovili bezprostředně po nehodě a slíbili jí zapůjčení náhradního auta zdarma. Vše prý proplatí pojišťovna. Firma ale ženě zařídila příliš drahé náhradní vozidlo,“ popisuje mluvčí Direct pojišťovny Nela Maťašeje. Půjčené auto neodpovídalo denní sazbě, na kterou měla od pojišťovny nárok. Klientka se ale v třídách a kategoriích aut nevyznala, proto ji ani nenapadlo, že může být něco špatně.
Podle podmínek pojišťovny mohla žena využít vůz do 1 200 korun za den. „Od půjčovny ale dostala auto za 2 200 korun za den. Doplatek se za celou dobu půjčení vyšplhal na dvacet tisíc korun, a protože klientka podepsala smlouvu s firmou, která jí auto půjčila, peníze požadovala firma přímo po ní,“ upozorňuje Maťašeje.
Nemorální neznamená nelegální
Přestože podle pojišťovny přibližně polovina lidí na spolupráci s těmito firmami doplácí ze svého, je podnikání těchto lovců nehod (neboli Crash hunters) většinou legální. „O podobných firmách víme, ale pokud nepřekročí zákon, policie proti nim zasahovat nemůže. O nehodě se většinou dozvědí z veřejně dostupných dopravních serverů. Navíc se svými vozy projíždějí v úsecích s vysokou nehodovostí, takže mohou být u nehody opravdu rychle. Na místě se potom prezentují jako autority, často například pomáhají řídit dopravu,“ popisuje policejní mluvčí Hana Rubášová.
Policie podle ní může zasahovat v případech, kde tyto komerční firmy při vyčkávání, rychlém výjezdu nebo zastavení u nehody poruší dopravní předpisy. „Dál je to především na samotných řidičích, kteří jsou bohužel často ve stresu. V první řadě radíme, aby si každý pořádně přečetl, co podepisuje. Zda to například není plná moc, která podobné firmy opravňuje jednat jejich jménem podle sebe. Ještě lepší je nepodepisovat přímo na místě nic a nechat si podmínky smlouvy nejprve poslat mailem,“ radí Rubášová.
Linka pro všechny
Na první pohled lákavé sliby Crash hunters totiž stojí na tom, že tyto firmy nasmlouvají opravu i vypůjčení náhradního vozu za co nejvyšší sazby, aby od spřátelených servisů a půjčoven získali co nejvyšší provizi. Nezajímají se ale o to, jak má zákazník nastaveny pojistné limity se svou pojišťovnou a kolik nakonec doplatí z vlastní kapsy. Pojišťovny totiž proplácejí pouze maximální výši obvyklých nákladů.
Česká kancelář pojistitelů proto doporučuje obracet se vždy na asistenční linku své vlastní pojišťovny, jejíž telefon je uveden na zelené kartě. Pokud řidič ve stresu nemůže kartu najít nebo netuší, na koho se obrátit, může použít univerzální nonstop linku 1224, kterou Česká kancelář pojistitelů zřídila právě pro tyto případy. „Volající řidiči dostávají záruku, že vzniklou situaci vyřeší smluvní asistenční společnost jejich pojišťovny, a nikoliv často předražené nesmluvní odtahové služby, čímž se vyhnou dalším nepříjemnostem,“ potvrzuje výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů Jan Matoušek. Volající podle něj dokonce ani nemusí vědět, u které pojišťovny smlouvu má. Operátor ji umí vyhledat podle registrační značky vozu.
Zjednodušit a urychlit pomoc řidičům v místě nehody se snaží také jednotlivé pojišťovny. Podobně jako aplikace pro taxislužby dokážou pomocí GPS lokalizovat poškozené vozidlo a vyslat na místo odtahovou službu, aniž by řidič musel přesně popsat místo nehody. „Stačí naťukat do mobilu základní informace a odtahovka ho na mapě najde s přesností na metr. Řidič naopak v aplikaci vidí, že je pomoc na cestě a jak se přibližuje,“ potvrzuje Maťašeje.
Redakce s použitím textu Marty Molínové z webu Vitální senior