BlogDnešní mobily jsou jak technika ze sci-fi románu

4. 3. 2020

Je to už řada let co jsem napsal fejeton o mém vstupu do XXI. století. Šlo v něm asi o tohle. Měl jsem svůj první mobilní telefom, který se vešel do kapsy a byl jsem šťastný, že ho mám, protože to bylo v době, kdy to ještě byla technická novinka. Vzpomínám si, že moje číslo začínalo trojčíslím 601. Tady je nutné se zastavit a mládeži připomenout, že ještě pár let předtím, když mobilní telefony u nás neexistovaly, se čekalo na zřízení bytové telefonní stanice dlouhá léta. Analogové telefonní ústředny měly malou kapacitu, telefonní linky potřebovaly pro své fungování dráty a spojení vykazovalo řadu technických nedostatků. Na zřízení bytové stanice byly pořadníky. Buďme rádi, že tato doba technologického pravěku už je pryč a že se nevrátí. 

Po prožitých patáliích s telefonováním z let nenávratně minulých jsem měl úžasné komunikační zařízení v kapse kalhot a mohl volat kam bylo libo. Jednoho jarního dne šel po Národní třídě, abych se podíval na knihy v domě u Topičů a najednou mě zazvonil v kapse telefon. Ozvala se mě spolužačka ze základky, která žije od osmašedesátého v USA. Řekl jsem jí, že jsem právě kousek od Národního divadla a jestli chce, tak jí udělám přímý přenos jarních pocitů přes Atlanitk. S díky odmítla s tím, že hovor platí ona a tak jsme vyřídili jen to nejnutnější a spojení ukončili. To můj největší telefonní zážitek na prahu třetího tisíciletí. Pomocí malé oblé krabičky s anténkou komunikace na tisíce kilometrů a ve výtečné přenosové kvalitě. I dnes po pětadvaceti letech na to nostalgicky vzpomínám jako na úžasný zážitek.

Pamětníci oněch neblahých časů jsou občas postaveni do konfrontace s mladými lidmi, kteří špatné vzpomínky na minulost pochopitelně nemají a berou všechno s naprostou samozřejmostí, jako by to vše tady bylo odjakživa. Tuhle jsem jel tramvají od Slavie na I.P.Pavlova a ve voze bylo asi dvacet lidí. Všichni měli u ucha mobily. Jen dvojice u prostředních dveřích se věnovala svému prckovi v kočárku a ti netelefonovali. A náhodou nikdo nevolal po celou dobu jízdy jim. Kolem našeho domu chodí od stanice tramvají houfy školáků do nedaleké školy. Jen málokterý žák či žákyně netelefonuje. Žijí v jiném světě, kterému už já nějak nerozumím. Oni jsou pár metrů od sebe a volají si mobilem. Nechápu. 

Závislosti na mobilu se říká nomofobie.

Stále více lidí (především mladší generace) se stává závislá na moderních technologiích. Především na potřebě mít stále u sebe mobilní telefon. Tento pocit a nutkání být stále ve styku se svým smartphonem může vést až k závislosti zvané Nomofobie (z anglického výrazu nomophobia – NO MObile PHOne foBIA – fobie z toho nemít mobilní telefon), která je velkým spouštěčem stresu v digitální době 21.století.

…i 10 minut bez telefonu pro mnohé znamená stres

Chytré telefony, mobilní internet, aplikace jako Facebook, WhatsApp, Viber, Instagram, Twitter a mnohé další, jsou již běžnou součástí našich životů. Umožňují nám být v neustálém kontaktu s druhými, sdílet naše názory, či rychle komunikovat. Problém u mnohých ale nastává, pokud nemají přístup k online aplikacím okamžitě a teď hned.  U mnohých lidí tak může nastat stres hraničící až s fyzickými bolestmi jako je žaludeční nevolnost či bolesti hlavy. Výzkumy ukazují, že nomofobie je rozsáhlý fenoménem, který zasahuje všechny věkové skupiny (nejvíce ale samozřejmě mladší generaci). Nomofobie je stále velmi novým termínem, takže ještě nejsou stanovené letité analýzy v různých intenzitách trpí nomofobii až 60 % uživatelů mobilních telefonů.

Syndrom falešného zvonění

„Projevy nomofobie jsou velmi blízké projevům jakékoliv jiné závislosti, včetně fyzických i psychických projevů. Potřeba mít telefon neustále u sebe a reagovat na každý nový podnět, který z něj přichází. Díky tomu jsou lidé více nesoustředění a neschopni se koncentrovat na jeden úkol, jednu myšlenku. To se pak přenáší do dalších oblastí života, jako je studium nebo pracovní výkon. Dalším nebezpečným aspektem je pak psaní zpráv při řízení, ale ani chodci nejsou v bezpečí, pokud je displej telefonu přivábí natolik, že nevěnují pozornost okolí a situaci kolem sebe. Mnoho lidí začíná být nervózní již po deseti minutách, kdy svůj telefon nemohou zkontrolovat. Lidé, kteří mají k nomofobii blízko, svůj telefon kontrolují i každé čtyři minuty. Vznikat mohou i fantomové vibrace (syndrom falešného zvonění). Lidé v úzkostlivém očekávání zprávy, či telefonního hovoru, mají pocit, že jim telefon vibruje či zvoní, i když tomu tak není.

Dalšími znaky nomofobie jsou:

Psychický i fyzický stres při vybití telefonu či ztrátě signálu a nemožnosti se připojit na wifi či data.
Pocit podrážděnosti, když nemůžeme kontrolovat telefon
Nemožnost odchodu z domova bez mobilního telefonu
Neustálá potřeba kontrolovat pracovní emaily během dovolené
Budíte se během noci, abyste zkontrolovali svůj telefon.
První věcí, co po probuzení uděláte je, že zkontrolujete mobilní telefon
… pokud jste alespoň dvakrát zkontrolovali svůj mobilní telefon, během četby tohoto textu 🙂

Raději bez kávy než týden bez telefonu

Podle amerického průzkumu aplikace Visible by až 50 % dotázaných ve věku 18 – 34 let se raději na týden vzdalo kávy či mytí hlavy, než by bylo bez telefonu. Což značí, že pro mnohé jsou telefony tou nejdůležitější součástí i doplňkem.

Odborník sepsal pár rad, které mohou pomoci závislost potlačit:

1. Vypněte všechny notifikace na aplikacích nebo využívejte nastavení jednotlivých aplikací k tomu, abyste to byli vy, kdo rozhoduje o tom, kdy a co si přečtete.

2.  Zapínejte datové připojení jen tehdy, když je opravdu potřebujete. Příjemným vedlejším efektem je, že vám baterie vydrží výrazně déle.

3. Používejte i alternativní (analogové) zdroje – autoatlasy, plány měst, knihy apod.

4. Stanovte si chvíle, které budete trávit bez technologií po ruce – např. zákaz technologií v ložnici před spaním a během spánku. Ideální dobou je alespoň hodinu před spaním mobil vůbec nepoužívat.

5. Pokud se potřebujete soustředit na nějakou práci, odstraňte telefon ze svého zorného pole, nebo jej otočte displejem dolů tak, abyste na displej neviděli.

Redakce za pomoci textů zveřejněných na internetu, fotografie archiv