„Já chci zůstat doma.“ Věta, kterou od svých blízkých slýchají rodiny velmi často. Domov je místem bezpečí, známého prostředí, vzpomínek a lidí, které máme rádi. S přibývajícím věkem nebo zhoršujícím se zdravotním stavem však může být stále obtížnější zvládat každodenní život bez pomoci.
To ale nemusí automaticky znamenat, že je čas domov opustit.
Důležité je včas přemýšlet o tom, co člověk ještě zvládá sám, s čím potřebuje trochu pomoci a kdy je vhodné zapojit další podporu. Cílem není zvládnout všechno bez pomoci. Cílem je umožnit člověku žít co nejdéle bezpečně, důstojně a podle svých představ.
Soběstačnost neznamená zvládnout všechno
Soběstačnost není „všechno, nebo nic“. Člověk může například stále samostatně rozhodovat o tom, co bude jíst, jak bude trávit den nebo kam chce jít, i když už potřebuje pomoc s nákupem, úklidem nebo doprovodem k lékaři. Může se sám obléknout, ale potřebovat pomoc při koupání. Může zvládnout část domácích prací, ale na jiné už nestačit.
Pomáhat totiž neznamená dělat všechno za druhého. Naopak – je důležité podporovat člověka v tom, co ještě dokáže zvládnout sám. Právě tím pomáháme zachovat jeho samostatnost a sebevědomí.
Začněme u bezpečné domácnosti
Prvním krokem může být kontrola domácího prostředí. S věkem nebo změnou zdravotního stavu mohou být některé věci, které dříve nepředstavovaly problém, najednou rizikové.
Vyplatí se proto:
- odstranit překážky z míst, kudy člověk běžně prochází
- zajistit dostatečné osvětlení
- upravit koupelnu tak, aby byla bezpečná
- umístit často používané věci tak, aby byly snadno dostupné
- podle potřeby využít vhodné kompenzační pomůcky
Někdy přitom není nutná velká rekonstrukce. I drobné změny mohou každodenní život výrazně usnadnit.
Správná pomůcka může znamenat větší samostatnost
Hůl, chodítko, rolátor nebo invalidní vozík nemusí být symbolem ztráty soběstačnosti. Naopak mohou člověku umožnit, aby se mohl bezpečněji pohybovat, chodit na procházky, nakupovat nebo se účastnit aktivit, které má rád.
Důležité je vybrat pomůcku podle konkrétních potřeb člověka a naučit se ji správně používat. S výběrem může pomoci například fyzioterapeut, ergoterapeut nebo jiný odborník.
Nečekejme, až rodina péči přestane zvládat
Péče často začíná nenápadně. Dcera začne chodit k mamince každý den po práci, syn o víkendu nakupuje a vyřizuje potřebné záležitosti. Postupně ale může přibývat povinností a z několika hodin týdně se stane každodenní péče. Pečující pak může být unavený, přetížený a mít stále méně času na vlastní rodinu, práci, odpočinek i zdraví.
Plánujme včas
O budoucí péči se rodinám často nechce mluvit. Přitom právě včasný rozhovor může mnohé usnadnit.
Co si člověk přeje, pokud bude potřebovat více pomoci? Kdo mu může pomáhat? Co zvládne rodina a kde už bude potřebovat profesionální podporu? Jaké služby jsou v okolí dostupné?
Čím dříve začneme hledat odpovědi, tím více času máme na klidné nalezení vhodného řešení.
Zůstat doma neznamená být na všechno sám
Přání zůstat doma bychom neměli vnímat jako nereálné. V mnoha případech lze život doma podpořit kombinací pomoci rodiny, kompenzačních pomůcek a sociálních či zdravotních služeb.
Zachovat člověku možnost žít doma neznamená nechat rodinu zvládnout všechno sama. Znamená to najít takovou podporu, která člověku umožní zůstat co nejdéle aktivní, samostatný a součástí svého vlastního života.
A pokud si nejste jistí, jakou pomoc vy nebo váš blízký potřebujete, nebojte se poradit. Pomoc je nejsnazší najít ve chvíli, kdy o ni požádáme včas.