Můj kolega a přítel Petr Hannig je častým hostem na portálu iDNES/blog a jeho příspěvky jsou hojně navštěvované. Rád jeho texty čtu a i když tu a tam s jeho názory nesouhlasím, musím konstatovat, že jeho pohled na svět je dost podobný mému. Je to zřejmě tím, že jsme téměř vrstevníci a že jsme životní zkušenosti a běh událostí kolem nás vnímali ve stejné době. Svět se v padesátých a šedesátých letech vyvíjel podle svých pravidel, která jsme neměli možnost nijak ovlivnit. Text Petra Hanniga si tedy v klidu přečtěte, je to svérázný popis doby:
Bude lépe, až odejdeme do věčných lovišť?
Chtěl jsem napsat článek o zcela něčem jiném. Ale toto je důležitější. Setkáváme se občas s fenoménem naprostého pohrdání části mladé generace k předchozím generacím.
Pamatuji si, že když jsem studoval od svých 14 do 18 let v letech 1960 – 1964 na střední umělecké škole v Turnově obor umělecký kovář a zámečník (to bylo ještě před hudebními studii na konzervatoři a Hudební akademii múzických umění) chodili jsme se spolužáky a nábožně poslouchali povídání ministra prvorepublikové vlády, odsunutého do vsi Tatobity. Dokonce jsme chodili do této obce několik kilometrů pěšky, abychom se mohli něco dovědět od staršího, moudrého člověka o době, kterou jsme nezažili a o čem jsme z médií slyšeli jenom všechno špatné. Vážili jsme si těch, kteří díky svému věku zažili něco jiného. Učil nás filosofii, která tehdy nebyla veřejně dostupná. I když doba se posunula do „modernějších“ aspektů života, ctili jsme „moudrost starců“, tak jak to bylo téměř vždy v minulých dobách obvyklé. Nikdy jsme neměli pocit, že by oni dříve narození byli hloupí, protože neovládali technické vymoženosti tehdejší „moderní doby“. Nejvíc zkušeností, ze kterých může pramenit orientace ve skutečně důležitých věcech i pro současnost, najdete v osobním prožitku minulých generací. My jsme první republiku nezažili, médiím jsme nevěřili, proto jsme hltali autentický popis doby z úst těch, kteří onu dobu skutečně zažili.
Přim této reminiscenci na dobu minulou mě napadá trefné rčení na dobu současnou: „Nejvíc trpěli pod jhem komunismu ti, co se narodili po roce 1989.“ Dostáváme se do situace, že na rozdíl od doby, kdy jsme byli mladí a vážili si pamětníků jiných dob, jsme dnes mladou generací ostrakizováni. Jsme prý hloupí, protože neumíme většinou zacházet s moderními technologiemi (chytrými telefony apod.), máme špatné volební návyky, nevolíme ty správné strany, nedštíme síru na ty, na kterých nenacházejí média nic pozitivního a naopak nenechali jsme se přemluvit podle klipu „Přemluv bábu“. Není nám po chuti okrové oblečení lídra zapsaného spolku Milion chvilek pro demokracii, protože nám připomíná okrovou uniformu führera a vůbec nemáme rádi nenávistné projevy vůči politickým osobnostem, které momentálně zastávají pozici hlavy státu a premiéra. Ano, kritika je v pořádku, ale bez nenávisti takové, kterou jsme mohli vidět na transparentech z Letné.
Nyní k nadpisu mého článku. Píše mi spousta lidí, ale v jednom z mailů jsem našel názor, který mi až naháněl hrůzu: „Dnes už veřejně žije přesvědčení, že z těchto sr.ček, ve kterých se nacházíme, se dostaneme až tehdy, kdy vaše generace jednoduše odejde do věčných lovišť“. Dále píše: „Pak se ale opravdu nedivte, že ta mladá, vzdělaná generace vás pak opravdu ze srdce, ale opravdu ze srdce nenávidí.“ Na tom je nebezpečné to, že se nejedná konkrétně o mou osobu, ale o to, že celá nenávist v tomto příspěvku je směřována k celé generaci dříve narozených. Je svým způsobem nejenom hnusná, ale i nafoukaná. To si myslí, že generace dříve narozených je nevzdělaná? Co celosvětové úspěchy starší generace na poli vědy, umění, inovací? Není to ojedinělý jev. V diskuzi pod posledním článkem „Trest za globalizaci…“ se objevil názor: „Tak užívejte karmy, než vás dostihne ta vaše skutečná…“. I když se v pozdějším příspěvku omluvil, ta věta je jasná. Další diskutér napsal: „Jsem přesvědčen, že přijde „nová doba“, která necitlivě k vám vyškube poslední zbytky kořínků z minulosti.“
Já jsem kontroval: „Kořínky minulosti jsou soucit s bližními, respektování druhých, cti otce svého a matku svou aby se ti dobře vedlo na zemi, ohleduplnost k dříve narozeným, láska mezi mužem a ženou, ze které se rodí nové generace. Vaše „nová doba“: Necitlivě vyškube všechno předešlé. Místo lásky nenávist k jiným myšlenkám, zánik české řeči, zánik všeho, co je spojeno s českou kulturou, povinná eutanázie všech nepotřebných (ostatně to není až tak „nová doba“. To už praktikoval Hitler. Ano, hlavně NECITLIVĚ VYŠKUBAT, to je vaše ideologie“. Naštěstí převážná většina mladé generace je jiná, než tyto varovné příklady, které jsem uvedl. Jde jenom o to, že tato slušná mlčící většina se neprojevuje, anebo předcházející negativní názory jsou natolik extrémní, že vyčnívají.
Mnoho z těchto „vyčnívajících diskutujících“ mi navrhuje, abych už konečně nechal politiky. To není ale zvykem Rozumných, abychom z boje utíkali. Proto v doplňovacích volbách do Senátu Teplicích kandiduje za nás vysokoškolský pedagog PhDr. ThDr. Mgr. Eugen S. Freimann, Ph.D., M.A.
Mgr. Petr Hannig,
předseda strany ROZUMNÍ – za spravedlnost a životní jistoty