BlogRusové by na některá období společné historie nejraději zapomněli

31. 5. 2020

Koncem padesátých let, v letech šedesátých a sedmdesátých, bylo velmi málo otevřených zdrojů k bádání v nedávné historii. Teprve na sklonku osmdesátých let se objevily překlady cizích autorů a pátrání občanských historiků mělo otevřená další vrátka. Dnes je díky internetu, zpřístupnění a odtajnění dřívě tajných knižních fondů z tzv. sekce Libri prohibiti se může každý, kdo má opravdový zájem ponořit do jakýchkoliv historických studií. A tak občané studují a bádají, většinou ti, kterým to dříve nebylo umožněno. Osvěžují si zanedbané jazykové znalosti němčiny, angličtiny a jiných jazyků a otevírají brány poznání. Pramenů je nyní úžasné množství.

Nejsilnější scéna Krejčíkova filmu Vyšší princip

„Kdo se nepoučil z minulosti, je nucen ji prožít znovu”, je varování pro ty, kteří se nezajímají o to, jak to ve skutečnosti v nedávné historii bylo, kdo byl na které straně barikády, kdo převlékal kabát podle vítězů a kdo zklamal jako politik, člověk a občan. My starší, kterým je dnes šedesát sedmdesát, si dobře pamatujeme, jak tehdejší mocipáni měnili za chodu historické skutečnosti, jak se odstraňovaly pamětní desky z průčelí úřadů na nichž byla poděkování osvoboditelům v západních Čechách, jak nám potom bylo odpíráno věřit, že tu Američané v roce 1945 byli a podíleli se na konečném vítězství. Odstraňovaly se i pomníky, o tom by mohli vyprávět pamětníci z Hodonína jaké měli trable s prvorepublikovým prezidentem Masarykem, vadil Němcům i komunistickému režimu. A nebyla to jen osobnost TGM která v různých dobách vadila. Němci nás po atentátu na zastupujícího říšského protektora gruppenfuhrera SS Reinharda Heydricha nenáviděli natolik, že decimovali systematicky vzdělance, učence, umělce, vysokoškoláky, ale i studenty středních škol, jak to věrně zpodobnil Krejčíkův Vyšší princip. Podobných dramat obyčejných lidí byly za okupace tisíce. Znal jsem osobně člověka, který si takřka stejný příběh podobný tomu filmovému prožil. Byl to můj učitel matematiky Jaroslav Komárek, kterého odtáhli z příbramského učitelského ústavu do tábora v Mauthausenu. Nerad mluvil o vytetovaném koncentráčnickém čísle na své paži a o všem, co s tím souviselo ani po dvaceti letech po návratu. Nacisté u nás po sobě zanechali hlubokou vražednou stopu, více než 380 tisíc lidí se nevrátilo do svých domovů. Stejně se Němci podepsali v mnoha dalších zemích, na jejich druhé celosvětové válečné konto bylo připsáno 30 milionů mrtvých. Nelze zapomenout, že hlavní tíhu zničení nacismu a fašišmu nesl tehdejší Sovětský svaz. Kde vypálených vesnic jako byly naše Lidice nebo Ležáky byly stovky, s tím vším se sovětští vojáci při postupu na západ setkali a viděli hrůzy války na vlastní oči. Od takového vojáka nemůžete čekat soucit pro vrahy, pro vetřelce. Jediným řešením byla smrt. Tak nařídil vojevůdce Stalin, který trpěl paranoiou a měl krvavé ruce nejen od vražd svých blízkých, ale také od tisíců vražd spáchaných např. na důstojnickém sboru polské armády (Katyň) na jeho přímý rozkaz.

Při pochopení historických souvislostí pak již chápeme, proč Poláci mají i dnes velmi odtažitý přístup k Rusům, kteří by na tuto část neblahé historie nejraději zapomněli, ale tohle příkoří a útisk nelze zapomenout. Statisíce sovětských vojáků padly, aby nás v roce 1945 osvobodili. To nás zavazuje, abychom se starali o jejich hroby a na jejich oběti nezapomněli. Bohužel nemůžeme zapomenout také na vojenské ukončení Pražského jara 1968, kdy pod vedením SSSR k nám vpadlo pět okupačních armád a kdy pásy tanků rozjezdily myšlenky na demokracii. Hluboka rána ve vzájemných vztazích se hojí už půl století a nevypadá to, že tato zrada a podlost budou zapomenuty. Dokud budou žít pamětníci, nelze hodit minulost jen tak za hlavu.

Blíží se dvaapadesáté výročí Srpna 68. Třeba se aktivisté Milionu chvilek proberou ze svého zmateného snu o svržení demokraticky zvolené vlády a překvapí své vrstevníky a nás pamětníky tím, že správně a v souvislostech vyloží oč tehdy šlo a co je třeba z této historické události připomínat. Ale obávám se, že i toto neblahé výročí bude novodobými opraváři historie a demokratických standardů pokřiveno a zneužito. Školy všech stupňů budou koronavirově-prázdninově zavřené, učitelé kdovíkde a mládež bude exhibovat pod taktovkou pánů Mináře a spol. Tož tak

Autor -ač