Komu nosí starobní důchod listonoš i ten, komu chodí důchod na účet byl v lednu letošního roku příjemně překvapen tím, že vláda splnila slib a přidala v průměru avizovaných devět stovek. Pro většinu to znamenalo poskočení z jedné tisícové hladiny do vyšší. Radost ale kazí skutečnost, že se zvýšily životní náklady tak, že je navýšení důchodů ani nepokryje. Meziročně narostly náklady na bydlení, ve kterých je i odvoz odpadků, vodné a stočné, energie a další neovlivnitelné náklady, které musíte hradit, protože jinak hrozí nepříjemné sankce. Nárůst životních nákladů je citelný především ve městech. Ale je třeba si říci, že je je to především otázka sociálního cítění zastupitelů, kteří o celé škále poplatků rozhodují. Takže se dá říci, že je to především v lidech. Bylo by dobré, aby tuto situaci měli na paměti předeším voliči a v nadcházejících pečlivě volili ty kandidáty, kteří mají ve svých volebních plánech snižování životních nákladů nejvíce ohrožených skupin obyvatel a to jsou především důchodci. Ti nemají jinou možnost na ovlivnění kvality svého života než ve volbách. Jejich hlasy jsou stejně platné jako hlasy těch, kterým na nějaké koruně nezáleží a jejich hodnoty jsou v jiném spektru. Není až tak prioritní jestli můžeme vyjet jen tak třeba do Španělska nebo na Capri, pro nás důchodce je rozhodující kolik stojí v obchodě potraviny.
Dožili jsme se absurdní cenové politiky, kdy jsou naše brambory dražší než dovozové banány, což je nejkřiklavější příklad. A pokud jdeme v nákupním středisku od jednoho regálu k druhému, nacházíme další příklady otevírajících se cenových nůžek. Před několika desítkami let a většina z nás to má v živé paměti, byla naše země potravinově soběstačná a výrobky byly relativně levné. Tak levné, že do našich obchodů v příhraničních oblastech pořádali Rakušané a Němci nájezdy a odváželi si kilogramy našich zemědělských a potravinářských produktů. Pak přišla zlatokopecká devadesátá léta a nástup zahraničního kapitálu, který skoupil a následně zlikvidoval zemědělskou prvovýrobu. Cukrovary, obilní sila, mlýny, jatky a tak by se daly vyjmenovávat další výroby. Nastal dovoz produktů ze zahraničí, takže na trhu sice nechyběly, ale cenové hladiny se posunuly, samozřejmě směrem nahoru. Nepatřím k lidem, kteří musejí mít v zimě v obchodě k dispozici jahody a třešně, jejich prodej se u nás dřívě řídil podle přírodních vegetačních pravidel. Proto pamatuji, že kilo třešní stávalo (podle druhu) pět až osm korun. O dnešních cenách, které byly k vidění v obchodě Ovoce-zelenina u vršovického Kubánského náměstí, nemá cenu psát, jistě jste se s podobnými cenovými hrůzami setkali sami také.
Poživatele starobního vcelku nezajímá z čeho je jeho důchod složen, v které složce a kolik dostane přidáno, důležitá je konečná suma. Když se na tu finální částku podíváte, vezměte do ruky kalkulačku a sumu vydělte číslem 5. Dostanete pětiny a z těchto pětin během měsíce odvedete zpět do státní pokladny jednu pětinu formou DPH čili daně z přidané hodnoty. Pokud jste hloubaví a podobný rozbor si provedete u vašich nákupů, dospějete k zajímavým zjištěním. Třeba v oblasti pohostinství. Ale zkuste na to přijít sami.
V současné době se Česká správa sociálního zabezpečení stará o tři a půl milionu důchodců a dbá na to, aby u nás nikdo netrpěl bídou a hladem. Aby se tak nestalo o to se stará tzv. sociální síť nebo lépe síť sociální pomoci. Buďme rádi, že to tak je, jsou státy, které mají důchodová pravidla nastavena jinak a zpravidla hůře. V České republice jsou tato prvidla nastavena tak, že pod svá křídla zahrnují i desítky tisíc občanů, kteří se na doplňování důchodového účtu nikdy a nijak nepodíleli a přesto jsou příjemci. Člověku, který nikdy nepracoval a dospěje k důchodovému věku podle zákona, je vypočítán starobní důchod podle úřední výše průměrné mzdy. Další komentáře nejsou zapotřebí. Proto opět doporučuji voličům aby si dobře všímali které politické uskupení má ve svém programu zrušení této sociálni anomálie a narovnání logiky věcí. Spravedlivou penzi mohu pobírat jen ti, kteří svou prací vytvářeli hodnoty. Je to sice kacířská myšlenka, ale lépe vystihuje a chrání pracující občany.
Redakce s použitím serveru Novinky
Pozn.: V záhlaví článku je letecjý dnímek místa od J. Špačka, kde stával cukrovar. Konečné náklady na stavbu, celková cena byla stanovena na 277,739 mil. Kčs. V přepočtu na dnešní ceny asi 2,5 miliardy Kč. Cukrovar měl zpracovávat 4 000 t řepy za den a při průměrné délce kampaně 75 dní měl zpracovat 300 tis t. cukrovky při plánované cukernatosti 17,4 %. Předpokládaná životnost nového závodu se počítala u budov na 50 let.