Lidí, kteří se nedožijí své penze, na niž si celý život přispívali, může v nejbližších letech přibýt. Reformátoři penzí sice předpokládají, že ani nejnovější zvýšení důchodové hranice na 67 let po roce 2040 nezmění nic na vyhlídce, že se penze nedožije pětina mužů stejně jako dnes, avšak tento předpoklad nemusí vůbec vyjít. Samotný odklad důchodu a delší pracovní povinnost může totiž někomu život zkrátit. Statistiky varují, že v posledních letech umírají muži mezi šedesátkou a sedmdesátkou čím dál častěji.
Konec dlouhověkosti Od konce socialismu se život Čechů prodlužuje, u mužů zatím o šest let a u žen o rok méně. Donedávna se to týkalo všech věkových skupin a starších lidí stále přibývalo. Na tento sociologický úkaz zareagovala v roce 2004 vláda tak, že začala zvyšovat hranici pro odchod do důchodu. Zdůvodnila to tím, že se s prodlužováním života prodlužuje také schopnost pracovat. Stavěla na předpokladu, že lidé si užijí penze stejně jako jejich předchůdci, i když půjdou do důchodu později. Rok nato se však začaly mužům ve věku 63 až 65 let (tedy těsně po nástupu do důchodu) vyhlídky na dožití kazit. A data statistického úřadu ukazují, že se od té doby jejich situace dál zhoršuje.
Přibývalo úmrtí ve věkové skupině 63-70 let. Muži po nástupu do důchodu tak mají najednou menší šanci dožít se sedmdesátky nebo osmdesátky, než měli jejich vrstevníci počátkem století. Trend dlouhověkosti se tak obrátil u mužů, kteří se narodili během druhé světové války a těsně po ní a na které zároveň jako první dopadl odklad penzí. Před tím, že prodloužení pracovní aktivity státním nařízením může zkracovat život, varovali sociální demokraté a odboráři. Upozorňují, že se prodlužování průměrného věku dožití neodkládá nástup stáří. I když se tedy lidé dožívají vyššího věku, v šedesáti či pětašedesáti nemusí být schopni pracovat, stejně jako toho nebyli schopni v minulých desetiletích. Velká námaha a stres se pak může podepsat na jejich zdraví. Při zvyšování důchodového věku musí být zohledněn celý komplex faktorů. Například jaká pracovní schopnost zůstala u daného jedince v pětašedesáti letech a jaká je v tomto ohledu perspektiva, upozorňují dále sociální demokraté spolu s odboráři.
Pravicová vláda nastavila přísnější pravidla pro předčasné odchody do penzí. Kdo chce například dříve o dva roky, přichází o sedm procent důchodu, na který do systému odvedl peníze.
V rozsáhlé internetové anketě se na otázku „Jaký věk je podle vás nejvhodnější pro odchod do důchodu?” vyslovilo několik tisíc respondentů pro hodnotu 60 až 62 let a z celkového počtu dotazovaných to bylo 67 procent. Mezi lidmi traduje neověřená představa o tom, že za každý rok prodloužení důchodu nad 60 let ušetří stát minimálně 3 roky vyplácení důchodu. Prodloužením odchodu do důchodu na 65 let stoupne množství lidí, kteří se důchodu nedožijí, minimálně 3x!
Období socialismu v nás zanechalo pro další život jednu obrovskou nevýhodu. Stát a jeho orgány a nástroje moci myslely za nás, všechno, od narození až do smrti, bylo zorganizováno a pod kontrolou, takže se jedinec nemusel v podstatě o nic starrat. Tím byli vychováváni lidé k nesoběstatčnosti a k závislosti na společnosti. Pak přišel společenský zlom a rychlý přechod od všeobjímajícího socialismu k tržnímu způsobu ekonomiky, k soutěži politických stran se všemi pro a proti. Setrvačnost myšlení v mnohých z nás zůstala a jen těžko si zvykáme na osobní, individuální přístup k životu, na svobodu jednotlivce a jeho práva. Učíme se za pochodu a závidíme mladým, že už nemusejí porovnávat to, co bylo dřív s tím, co je čeká dnes a zítra. Prostě se snáze sžívají se situací. A to je dobře.
Redakce s použitím textu Petra Holuba, ilustrační foto 123RF.com