Vyšší moc zasáhla a ovlivňuje náš život způsobem, který jsme ještě za život nepoznali. Pandemické nemoci prostě mají takové vlastnosti a nutná opatření ochromují náš běžný život. Z bytů a domovů se může bycházet jen v nejnutnějších případech a jiná vycházení jsou zbytná. Netušil jsem, že někdy tohle zvláštní slovo použiju. Mezi výrazem zbytná a výrazem zbytečná je velký rozdíl, cítíte to sami? Tak abychom pokročili, omezujeme vycházení pouze na nákup potravin, k lékaři, ti kdo mají domácí mazlíčky s nimi musejí na chvíli ven. Takže budeme sedět u domácího televizního baviče a přát si, aby dramaturgové nasadili nějaký pořad u kterého bychom snáze pozapomněli na krušný úděl domácího „vězení”. Lépe na tom budou ti, kteří vlastní knihovny s desítkami nepřečtených knih a také ti, kteří jsou lépe technicky vybaveni a konečně využijí svá domácí kina a v klidu si prohlédnou všechna DVD. No a pak jsou zde také lidé zvyklí navštěvovat památky, výstavy a vůbec cestovat za poznáním. Ti jsou na tom nejhůře, protože nesmí ven. A tak mohou s plány měst a mapami jen plánovat, kam by se šli podívat, kdyby mohli. Když budou mít cestu perfektně naplánovanou jistě si ji lépe užijí a vychutnají.
Pražákům, ale u mimopražským turistům, doporučujeme návštěvu a prohlídku emauzského klášterního komplexu Na Slovanech. Jde o profesionální prohlídkovou akci s odborným výkladem a s možnosti vidět prostory kláštera Emauzského opatství. Zažujete nevšední výlet nejen do historie sakrálních staveb. Benediktinský klášter Na Slovanech má pohnutou historii od svého založení do dnešních dnů. Byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů. Husitským obdobím prošel kupodivu bezúhony, pak se v něm usídlila správa konzistoře pod obojí a byl zde pokus o ultrakvistický pokus řeholního života. Ultrakvisté = kališníci, vydrželi až do rekatolizace církve v době pobělohorské.
Po vzniku Československé republiky 1918 byla část komunity mnichů donucena z Emauz odejít do zahraničních benediktinských kláštěrů v Německu a Polsku.
Od jara 1941 byla v klášterním komplexu za podpory podzemní organizace Obrana národa (ON) umístěna vysílačka s volacím znakem „Magda”, kterou obsluhovali čtyři stateční odbojáři z nichž nejznámějším byl Otakar Batlička. To byl dlouholetý autor povídek v Mladém hlasateli. Tato ilegální skupina byla také napojena na konzulát SSSR. Za nacistické okupace byl pak klášter zcela zrušen a přeměnen na vojenský lazaret Wehrmachtu a Zbrani SS. Opat Vykoukal zahynul v koncentračním táboře v Dachau. V únoru 1945 byl klášter i kostel silně poničeny bombardováním 8. letecké armády USA. Na klášter a kostel dopadly tři ničivé zápalné pumy, každá o váze 227 kg. Zásah zničil obě gotické věže (severní byla zničena zcela, celá jižní vyhořela) klášterního kostela. Kostelní klenba se ze dvou třetin zřítila. Gotické budovy vyhořely až na klenby v přízemí. Opravy komplexu proběhly v první polovině 50. let dvacátého století. V letech 1953 až 1954 bylo přistoupeno k rekonstrukci kleneb podle návrhů profesora Bedřicha Hacara a projektu architekta F. M. Černého a byly také zbořené věže nahrazeny betonovými skořepinovými křídly. Oltář byl vysvěcen až v roce 2003.
V únoru letošního roku skupina seniorů z Prahy 4 absolvovala komentovanou prohlídku Emauzského opatství a všichni byli nevšedním výletem do historie církevních staveb nadšeni.
Připravila redakce s použitím informací dostupných na internetu