Lze vůbec nějak ocenit práci jednotlivců a týmů integrovaného záchranného systému?

24. 4. 2020

Viděli jsme tuto situaci již mnohokrát. Velké letecké nebo železniční neštěstí, kde se náhle stovky  či tisíce tun kovu vymknou kontrole a dojde ke katastrofě. Nejde o ten kov, ale odnesou to vždy jen a jen lidé, protože jejich tělesná schránka není uzpůsobena čelit takovým havarijním stavům. V České republice byl vybudován záchranný systém pomoci při velkých neštěstích a do tohoto systému jsou integrovány všechny složky, které mohou pomoci účinně odvrátit následky. Hasiči, zdravotníci, policisté to jsou ti, kteří mají své přesně vymezené úkoly. Člověk, který se nikdy nesetkal s velkým neštěstím či nehodou při které zdeformované dopravní prostředky hoří a zdá se, že už není nikomu pomoci, si nedovede představit, jak zoufale očekávají postižení pomoc záchranářů. A záchranáři, přestože vědí, jak bude jakýkoliv zásah pro ně nebezpečný, jdou do boje s plameny a zachraňují lidi. 

Hromadná nehoda na dálnici. Foto 123RF.com

Dá se vůbec člověk na takové činnosti připravit a vycvičit? Vždyť kromě nebezpečí ohně se musí dotknout těžce zraněných nebo dokonce mrtvých, šlape v krvi, bere do rukou devastované části lidských těl, slyší nářek a vidí věci, které se nedají popsat slovy. Záchranář v akci se nesmí pozastavovat a přemýšlet nad tím co vidí, jeho pripritou je, aby dostal z ohniska přeživší a také sebe. Vše ostatní se bude řešit později. Rozhoduje se na místě, ve vteřinách které budou pro mnohé znamenat život. Velké záchranné akce trvají desítky minut, pak zpravidla zvítězí oheň a ukončí dílo zkázy. Záchranáři odstoupí a snaží se najít místo, kde by si odpočinuli. To je ta důležitá chvíle, kdy by měl nastoupit záchranářský psycholog, aby provedl prvotní úkony k zklidnění psychického stavu lidí, kteří prožili duševní trauma ze záchrany v životunebezpečném prostředí. Tyto úkony psychologa lze pojmenovat odborným výrazem psychologický debriefing.

Psychologický debriefing jako strategie pomoci

Debriefing je zásahem, který se uskutečňuje v úplně prvotních chvílích po prožití nějaké traumatické události. Jedná se o metodu vedení rozhovorů s osobami, které prožili nějakou tragickou událost. Pokud není psychologický debriefing zahájen co nejdříve, člověk, který prožil tragickou událost bude mít pak vzpomínky na ni stále více nejasnější. V takovém případě pak odborníci využívají videa z událostí. Proces debriefingu umožňuje sdílení pocitů a reakcí, které jsou spojeny s proběhlou událostí a s ostatními účastníky. Pro další účastníky je snazší přijmout, co se stalo, jelikož vidí u ostatních, jak se s tím vypořádají ostatní a jaké jsou jejich pocity. Osobám ve skupině se tak dostává podpory nejen od odborníků, ale i od ostatních členů skupiny. Sdílení a vyjadřování myšlenek a pocitů souvisejících s tragickou událostí by mělo probíhat bezpečným způsobem v konkrétním klidném prostoru. Úkolem odborníků je zmobilizovat vnitřní rezervy osob, které zažili tragickou událost a připravit je na zpracovávání a přijímání výskytu reakcí spojených s posttraumatickými symptomy. Hlavní účel je minimalizovat psychicky projevy po stresu, snížit pocity utrpení a napětí a uzavření celé traumatické události. Je tedy potřeba hovořit o události, vysvětlit, proč a co se přesně stalo, popsat a vysvětlit, jaké teď mohou mít prožívání a reakce. Proces může pomoci člověku pochopit příčinu stavu. Osobami, pro které je metoda debriefingu určena mohou být nejen přímí účastníci neštěstí, kteří mu byli vystaveni v nejvyšší možné míře, ale také přátelé a příbuzní obětí tragických událostí, pozůstalí, pomáhající pracovníci a záchranáři nebo i obyvatelé místa, kde k události došlo. Pomáhající pracovníci, záchranáři, zaměstnanci ministerstva mimořádných událostí bývají vystavováni vysokému riziku spojenému s jejich prací, tudíž i oni potřebují pomoci. Úkoly jsou jim mnohdy přiděleny bez ohledu na zkušenosti, věk nebo vzdělání. Účinky stresu na pracovníky v oblasti nouzových situací mohou být opravdu velice škodlivé. 

Debriefing nemá sloužit jako léčba, ale jako přirozená cesta, na níž se člověku prostřednictvím odborníka dostává odpovídající míry pochopení, tolerance a empatie a po které dojde ke snazšímu přijmutí a zpracování tragické události, která ho v životě zasáhla. 

Ve světě jsou nejdále při řešení velkých neštěstí, leteckých a vlakových katastrof, následků zemětřesení, sopečných výbuchů, ale také teroristických útoků ve státech, které se dříve do takových krizových situacích dostaly a musely se je naučit zvládat tak, aby eliminovaly počty obětí na minimum. V druhotných fázích, „kdy už je po všem”, a kdy musí nastat na místě neštěstí pořádek a řád, všichni mají své úkoly a musí je plnit až do konce, dokud nejvyšší autorita nedá pokyn k ukončení záchranných prací. Viděl jsem jak taková činnost probíhala v Japonsku při havárii ve Fukušimě, bylo to vidět i při teroristickém útoku na vlak ve španělském Madridu a dokonce i Rusové vybudovali záchranné jednotky, které jsou schopni nasadit kdekoliv na svém území, protože mají k disppozici veškeré prostředky. Na rozdíl od jiných států mají dokonce vrcholový orgán Ministerstvo pro záležitosti civilní obrany, mimořádné situace a likvidaci následků přírodních katastrof. Tato informace není obdivná, ale je jen konstatováním toho, jak si musela tak velká země poradit s mimořádnými událostmi.

Připravil -ač s použitím uvedených zdrojů, ilustrační snímky 123RF.com

Použité zdroje: 

https://cs.psychologyinstructor.com/vite-co-je-to-debriefing/

http://cs.housepsych.com/debrifing_default.htm